Definice: |
- Nejvyšší ukončené vzdělání, které podnik požadoval po novém zaměstnanci (příp. více zaměstnancích) přijatém na místo, které měl problém obsadit. Týká se pouze podniků, které se setkaly se situací, že měly problém obsadit volné pracovní místo, a zároveň po tomto novém zaměstnanci požadovaly určité vzdělání a/nebo praxi. Pokud měl podnik problémy obsadit více druhů pracovních pozic, vypovídá o pozici, s jejímž obsazením měl podnik největší problémy, příp. o takové, na jejíž obsazení podniku nejvíce záleželo.
Mezi zaměstnance patří: - všichni stálí i dočasní zaměstnanci, kteří jsou v pracovním, služebním nebo členském poměru (kde součástí členství je též pracovní vztah) k zaměstnavateli; - společníci ve společnostech s ručením omezeným, komanditisté v komanditních společnostech apod., kteří mají uzavřenou pracovní smlouvu se svou společností, a jsou tudíž k ní v pracovním poměru a dostávají příjem ze závislé činnosti; - pracovníci, kteří dočasně (krátkodobě) nejsou přítomni (např. jsou na nemocenské, placené dovolené, náhradním volnu apod.).
Mezi zaměstnance se nezapočítávají: - osoby, které s podnikem uzavřely speciální smlouvu o poskytnutí praxe (učňovskou či jinou vzdělávací smlouvu); - osoby, které pracují pro podnik, ale jsou placeny jinou společností (např. osoby zaměstnané nasmlouvanou firmou či zaměstnanci jiné společnosti, kteří dočasně působí v daném podniku); - osoby pracující na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr; - osoby, které po celou dobu referenčního období nebyly přítomny v podniku a nedostávaly mzdu (např. osoby na rodičovské dovolené).
|